Listopad 2006

Testy na zvířatech

30. listopadu 2006 v 22:14 - - - > Greenpeace
Musí zvířata trpět a umírat kvůli tomu, aby jsme vypadali dokonale?
Obvykle jsou po nanesení nějakého kosmetického prostředku nebo čehokoli jiného ponecháváni v takovýchto boxech....nemůžou se vůbec hýbat...
Stránka, kde najdete spoustu dalších ohavných obrázků...: Další obrázky...
Chcete se těmto výrobkům vyhnout?? Podívejte se sem a poučte se, co kupovat a co NE.
Výrobky testované na zvířatech: Zde
Výrobky NEtestované na zvířatech: Zde
PROSÍM, ŠIŘTĚ TENTO ČLÁNEK PO INTERNETU A POMOZTE ZASTAVIT TOTO NESMYSLNÉ VRAŽDĚNÍ ZVÍŘAT!!!!

Zabíjení tuleních mláďat

30. listopadu 2006 v 21:33 - - - > Greenpeace
Zatímco jsou masakrována naříkající mláďata, jejich matky jsou zcela bezmocné. První den protestu zahájil člen Greenpeace Al Johnson tím, že zakryl tulení mládě vlastním tělem. Lovec s nožem, který chtěl z mláděte stáhnout bělostnou kůži, byl najednou bezmocný. Tato akce se opakovala znovu a znovu. Když nastala noc, helikoptéry odvezly členy Greenpeace zpátky na Belle Isle. Bouře se zhoršila, vítr vanul rychlostí až 160 kilometrů v hodině. Když aktivisté Greenpeace dorazili zpět na základnu, své tábořiště už nenašli. Bouře smetla stany, osobní majetek a veškeré vybavení z ostrova do moře...

Kampaň proti masakru tuleňů na ledových pláních New Foundlandu trvala celkem sedm let. Pak nastal zlom. Byla vyzkoušena metoda protestu, kterou v roce 1976 Greenpeace samo zavrhlo. Tulení mláďata byla zachráněna tím, že jejich kožíšek byl "znehodnocen" neškodnou zelenou barvou. Dne 11. března 1982 poslanci Evropského parlamentu odhlasovali zákaz dovozu tuleních kožešin do Evropského společenství.

úryvek Z knihy The Greenpeace Story od Michaela Browna a Johna Maye
Zdroj: Greenpeace

Zachraňte velryby!!!

30. listopadu 2006 v 21:23 - - - > Greenpeace

Staňte se Obráncem oceánů!

Oceány zásobují naši planetu kyslíkem. Obrazně řečeno, každé druhé nadechnutí každého z nás obsahuje kyslík pocházející z oceánů. Oceány sehrávají životadárnou roli na Zemi. My je však na oplátku ničíme - lovíme příliš mnoho ryb; bereme jídlo těm, kteří ho nejvíce potřebují; nedbale zabíjíme nespočet mořských tvorů, včetně kytovců, mořských karet, ptáků, ale i tisíciletých korálů; zanášíme oceány znečištěním a neuváženě je ohříváme tím, že přispíváme ke klimatickým změnám.
Máte rádi tuleně? Nedokážete si představit moře bez velryb? Zapojte se do této organizace, stačí se pouze zaregistrovat. Ukončeme to hnusné vraždění tuleních mláďat, kvůli jejich vzácné kožešině!!! A zabíjení tisíců kusů velryb japonskými rybáři!!! NEZAPOMEŇTE, NEJSME TU SAMI!!!
Tady je adresa:
Zdroj: Greenpeace

Kůň Převalského - kertag

23. listopadu 2006 v 21:26 - - - - - - > Plemena koní
Původ a historie:
Poslední divoký kůň-kertag, snad ještě žije v pustinách Mongolska, v poušti Gobi a v pohraničních horách severní Číny. Ještě před tisíci lety se vyskytoval v celém stepním pásmu východní a střední Asie. Jeho ústup zavinil lov, ale hlavně pastevci, kteří potřebovali vodu a pastvu pro vlastní stáda. Divoký kůň byl již před desítkami tisíc let lovnou zvěří pračlověka, který zanechal jeho portréty na stěnách jeskyní. Ovšem portréty "převaláků" z západoevropských nalezišť patří podle názoru odborníků velmi podobnému, na konci doby ledové vyhynulému koni sprašovému (E. germanicius).
Popis:
Kůň Převalského je robustní, 125-145 cm vysoký, s nápadně velkou hlavou. V letní srsti je tmavě plavý až červenohnědý, v zimě mnohem světlejší. o hřbetě se mu táhne černý "úhoří pruh". Nohy, krátká stojatá hříva a ocas jsou tmavé až černé, zebrování na nohách není pravidlem. Dlouhé žíně jsou jen po stranách ocasu, ne dokola jako u domácích koní. Zimní srst je nápadně dlouhá a hustá, na nohách prodloužená v malý rous, na lících u hřebců licousy. Pouštní typy kertaga byly drobné, zvířata z chladných hor byla vyšší, silnější a měla i odlišnou barvu. Kertagové žijí v rodinných skupinách, tabunech, ovládaných jedním dospělým hřebcem. Hřebec stádo chrání, vůdčí roly má nejstarší klisna. Tabuny se pak volně sdružují do větších stád. Koně mají své domovské území, které značkují trusem a močí. Kůň Převalského byl vyhuben, nepatrné zbytky žijí skrytě. O záchranu druhu se postaraly zoologické zahrady a ochranáři, kteří nyní usilují o vysazení kertaga zpět do přírody v Mongolsku.

Lipicán

23. listopadu 2006 v 21:17 - - - - - - > Plemena koní
Původ a historie:
Hřebčín v Lipici, ležící severně od Terstu, byl založen r. 1580, a to stejně jako o rok starší hřebčín kladrubský pro potřeby habsburské monarchie. Na počátku byli dovezeni španělští koně, 9 hřebců a 25 klisen, později, tj. koncem 18. století, byli do chovu zavedeni neapolitáni a kladrubáci a začátkem 19. století i arabi (siglavi). Pokus o zušlechtění arabskou a později i anglickou krví se nepodařil, protože koně ztráceli svůj typický vysoký chod, nezbytný pro uplatnění ve španělské škole. Proto se dodnes chovají původní typy - Maestoso a Favory po kladrubácích a Conversano a Neapolitano po italských předcích. Lipicán je kůň reprezentační, byl určen pro vídeňskou šlechtickou jízdárnu a tam se uplatňuje dodnes. Pro tyto účely však dnes chová lipicány menší postavy hřebčín v Piberu u Štýrského Hradce (Rakousko). Větší typ lipicána se osvědčil v armádě, v zápřeži i jako kůň pracovní.
Popis:
Menší typ měří v kohoutku 154-165 cm, u nás chovaný měří až 168 cm. Hmotnost se pohybuje kolem 550 kg. Velmi pěkná hlava má většinou rovný profil, ale může mít i lehký klabonos. Lopatka je strmá, což v tomto případě není chyba, protože podmiňuje vysoký chod. Trup je hluboký, dobře osvalený, nohy kratší, silné, kopyto pevné. Ocas je vysoko nasazený i nesený, hedvábný. Kůň není příliš rychlý, ale je velmi obratný a učenlivý, všestranný. Převládají bělouši, a to vybělující, hříbata jsou hnědá nebo černá. Asi 20% lipicánů jsou vraníci nebo hnědáci
Lipicán-vraník

Morgan

23. listopadu 2006 v 21:06 - - - - - - > Plemena koní
Původ a historie:
Zakladatelem tohoto čistě amerického plemene byl mimořádně výkonný tmavý hnědák záhadného původu, Justin Morgan. Narodil se mezi lety 1789-1793 ve West Springfield v Massachusetts a původně se jmenoval Figure. Byl to malý, jen 142 cm vysoký koník a hipologové dodnes diskutují o tom, zda mezi jeho předky patřili angličtí plnokrevníci, arabi, koně dánští, holandští, frísové nebo dokonce velšský kob. Ačkoli to byl pracovní kůň, používaný v zemědělství i v lese, nikdy nebyl v dostihu poražen ani pod sedlem ani v zápřeži. Uhynul r. 1821, ale zanechal po sobě početné, velmi vyrovnané potomstvo, které bylo zdokonaleno v hřebčíně v Burlingtonu. Morgani se podíleli na vzniku a zlepšení mnoha amerických plemen jezdeckých koní a klusáků.
Popis:
Dnešní morgan měří v průměru 155 cm a váží asi 525 kg. Má kvalitní nohy, krátké holeně měří v obvodu více než 20 cm. Kostra je robustní, hlava středně velká s profilem rovným nebo jemně prohnutým, klabonos je nežádoucí. Žuchvy jsou dost masivní, oči a nozdry velké, hrotité uši postavené daleko od sebe. Hříva a ohon jsou jemné, bohaté, hedvábné a nesmějí se krátit. Svalnatý krk má výrazný hřeben, kohoutek jen o málo vyšší než kříž. Velmi dobré nohy mají silné spěnky a dobře tvarovaná kopyta s hladkou a pevnou rohovinou. Zadní nohy jsou zvlášť dlouhé. Chody jsou pružné. Je to všestranný kůň, vhodný k soutěžím i k drezuře, protože je inteligentní, učenlivý a soutěživý, osvědčuje se i v lehčí práci a je znamenitý pod sedlem. Díky své vytrvalosti se hodí i k distančním jízdám, turistickému využití a k rekreačnímu ježdění.

Merénský kůň

23. listopadu 2006 v 21:04 - - - - - - > Plemena koní
Jeho domovem jsou Pyreneje, oblast Ariége.
Je to starobylé plemeno, zmínky o něm najdeme již v Caesarově zápiscích o válce galské. Předpokládá se, že vznikl křížením domácích koní s těžkými nosnými klisnami římanů. Koně se od poloviny 19. století, kdy ještě žili volně v horách a byli to téměř dokonalí Mérenští koně, hodně změnili. Odchodem z hor se plemeno dostalo prostřednictvím koňských trhů do jiných prostředí, která hluboce osvěžila jejich životní rámec a způsob chování. Plemenná kniha byla založena v roce 1947. Později byl s cílem zlepšení exteriéru zušlechtěn orientální krví.
Ve vysokých Ariéžských horách a na některých místech pohraničního departmentu stále ještě přetrvává tradiční forma chovu, která spočívá v sezónním střídání údolí-hory. Jako hlavní charakteristika systému zůstává kontrast mezi zimním obdobím, kde se zvířata přizpůsobují z volného života v horách na život ve stájích v údolích a období, kdy se vyhánějí z údolí na pastvu do hor bez ohledu na nadmořskou výšku.
Rozmnožování je samovolné přímo na pastvě, majitelé kobyly pravidelnými návštěvami kontrolují, aby vše bylo v pořádku. Hlavní cena tohoto tradičního systému je stálé zachování vlády přírody, která udělala Mérenské koně tak odolné.
Druhým způsobem jsou ve Francii již několik let rozšířené tzv. mikro-chovy koní, kdy si lidé koně pořizují místo sekačky na trávu na údržbu několika arů pozemku, pro zálibu v rekreačním ježdění nebo přání spojení s přírodou prostřednictvím zvířete.
A právě zde najde mérenský kůň velké uplatnění pro své vlastnosti, kterými jsou čistota spásaného prostoru (v kopcích úspěšně likviduje keře, trní i ostružiny) a perfektní charakter. Také nesmíme zapomenout na širokou možnost jeho využití od zápřahu přes rekreační ježdění a hipoterapii po sport. Ve Francii se jezdí i speciální dostihy jenom pro toto plemeno.
Nejenom ve Francii si našel Mérenský kůň své příznivce. Chovy těchto koní jsou poměrně rozšířené v Itálii, Španělsku, Belgii, Holandsku, Dánsku, Německu a dokonce i na malém ostrově v Indickém oceánu Reunionu.

Lusitano

23. listopadu 2006 v 20:58 - - - - - - > Plemena koní
Původ a historie:
Tento portugalský kůň je poněkud záhadný. Nepochybně je spřízněn s andalusanem, ale základem chovu byl patrně garrano nebo jiný domácí typ koně. Zevnějšek i chody nakonec výrazně ovlivnilo přikřížení araba. V Portugalsku se chová řadu století a osvědčil se jako velmi ochotný, čilý a inteligentní kůň.
Popis:
V kohoutku měří 153-163 cm a má nápadně dlouhé nohy. Ramenní kost a lopatka jsou velmi strmé, ale tuto anatomickou vadu vyvažují svalnaté,dobře utvářené plece. Hlava je malá, jemná s rovným profilem, malýma ušima a živým výrazem. Čelisti jsou jemné. Vysoko nasazený krk je silný a kratší než u andalusana. Hruď je mělčí, což zesiluje dojem "nohatosti" koně. Hřbet je krátký, bedra silná, záď poněkud skloněná, ale mohutná. Hříva a ohon jsou bohaté a zvlněné, ocas je nízko nasazený. Nohy jsou hladké a suché, chody jsou méně okázalé než u španělských koní, ale vydatné a přesné. Jsou to koně obratní, pohybliví, neobyčejně učenliví, pracovití a ochotní. Cvičí se pro býčí zápasy. Chovají se často v barvě bílé, ale povoleny jsou i jiné barvy, jen strakáči ne. Ani bílé znaky nejsou žádoucí. Lusitano je univerzální jezdecký kůň. I dnes ještě slouží rejoneadorům (portugalským zápasníkům s býky) v aréně. Hodí se však pro vysokou školu, drezuru, osvědčuje se i v zápřeži. Klisny po lusitánském hřebci Rudolfovi se podílely na vzniku starokladrubského bělouše, jednoho z nejreprezentačnějších karosiérů renesanční a barokní Evropy. Pro zápasy s býky prodělávají koně velmi důkladný výcvik, který si nezadá s vojenským drilem.
Lusitano

Knabstrupský kůň

23. listopadu 2006 v 20:51 - - - - - - > Plemena koní
Původ a historie:
Zajímavě skvrnitý dánský kůň, pojmenovaný podle velkostatku, kde vznikl, není příliš starobylý. Za napoleonských válek, tedy na počátku minulého století, koupil dánský řezník Flaebe od španělského důstojníka klisnu, které se začalo říkat Flaebehoppen. Řezník ji prodal soudci Lunnovi a ten ji dal nakrýt frederiksborským hřebcem. Potomci byli drobnější než frederiksborgové, ale uchovali si nápadné skvrnité zbarvení po matce, běžné u španělských koní až do 19. století. Původní knabstrup byl tygr, bělouš s nepravidelnými, nejčastěji hnědými skvrnami. Po španělské matce zdědil ještě klabonos, mohutný kratší krk, strmější lopatku a mocnou svalnatou záď. Byl to kůň výkonný, ale neúhledný, a tak byl dále šlechtěn. Dnešní typ se postavou i zbarvením podobá spíš appaloose.
Knabsktrupský kůň na pastvě
Popis:
V kohoutku měří kolem 155 cm a má mnohem jemnější hlavu s rovným profilem, čímž se liší od původního typu. Výrazné oko má podobně jako u appaloosy dobře viditelné bělmo. Kohoutek je výrazný (to jeho předek neměl), hřbet svalnatý a silný. Krk je delší, štíhlý, hříva a ohon jsou velmi řídké, záď zaoblená, mocná, zadní nohy silné, s výraznými hlezny. Kopyta jsou dost plochá, rohovina často pruhovaná. Skvrnění má zasahovat až ke kopytu a má být co nejvýraznější. Většinou už nebývá čisté, srst je obvykle smíšená. Knabstrup má výbornou povahu, zakladatelka plemene proslula učenlivostí a ovladatelností. Původně to byl kůň vysloveně pracovní. Moderní typ si zachoval učenlivost i ochotu k práci, ale používá se jako jezdecký kůň a také pro cirkusovou drezúru.
Knabstrup - hlava

Kathiawari

23. listopadu 2006 v 20:49 - - - - - - > Plemena koní
Původ a historie:
Originální indické plemeno nese jméno svého domova, poloostrova Káthiávár ve státě Gudžarát na severozápadě Indie. Jeho předky byli místní malí, velmi skromní koníci, zušlechtění krví arabů. Ti se do Indie dostávali zejména při ztroskotání arabských lodí přepravujících koně na východní trhy. Nebyli to přirozeně plnokrevníci z význačných chovů, ale i tak dodali původně malým, jen 130 cm vysokým, nevzhledným místním koním ušlechtilejší vzhled a kvalitnější chody, aniž by došlo ke ztrátě původní tvrdosti.
Popis:
Kathiawarský pony nese tento název vlastně neprávem, protože bývá vysoký 140 - 150 cm, někdy i více. Jeho nejnápadnějším znakem je utváření ušních boltců. Jsou poměrně dlouhé, neobyčejně pohyblivé, jejich špičky jsou stočeny dovnitř a nad temenem se dotýkají. Hlava je delší než u araba, profil je obyčejně rovný, ale čelo široké a velké oči vystouplé. Trup je poměrně dlouhý, nohy dosti vysoké, suché, zadní mívají šavlovitý postoj. Malá kopyta jsou velmi pevná, obejdou se bez podkov. Zbarvení je velmi rozmanité, běžní jsou hnědáci, ryzáci i vraníci, ale mohou být i strakáči, bělouši nebo krémoví. Povaha je nevyrovnaná, někteří koně jsou příliš temperamentní a lekaví. Všichni však vynikají odolností a vytrvalostí a jsou skromní jako koza. Kathiawari sloužil původně jako všestranný, především jízdní kůň a rozšířil se po celé Indii. V poslední době se těší velké pozornosti jako cenné domácí plemeno. Slouží k reprezentaci v indické armádě a při různých slavnostech, kdy v malebných ozdobách vypadají zajímavě.
Kathiawarští ponyové mají zvláštně utvářené boltce